V září tohoto roku čekají nejchudší evropskou zemi klíčové parlamentní volby. Ty buď potvrdí pozvolné směřování do západních struktur, či tento progres zastaví, z čehož by těžilo Rusko a Vladimir Putin.
Závěrem září půjdou moldavští občané k volbám, které se jeví v době turbulentních zahraničněpolitických změn jako mimořádně důležité. Mohou rozhodnout o tom, že Moldavsko si bude dál postupnými kroky razit cestu do západních struktur, hlavně Evropské unie, nebo se tento proces zbrzdí, respektive vyhraje takový kandidát, který bude zastáncem užší spolupráce s Kremlem. Moldavsko hraje každopádně vysokou hru a s ním i Rusko. To má pramalý zájem na tom, aby se tato země vydala západním směrem, Moskva ji bere stále jako svou sféru vlivu. Pokud by po volbách nakonec nevládla Strana akce a solidarity (PAS), která chce být hlavním nositelem změn, mohlo by to vychýlit Moldavsko ze západní trajektorie, zbrzdit potřebné reformy a naopak utužit vztahy s Ruskem.
Ruský cíl: destabilizace
Rusko využívá páky k tomu, aby situaci v Moldavsku co možná nejvíce destabilizovalo. To v sobě zahrnuje například kybernetické útoky, dezinformační kampaně, rozpoutávání protizápadních nálad. V zemi je tak patrné napětí, které je ještě umocněno aktivitami separatistického regionu Podněstří, který se oddělil v roce 1990 od Moldavska, a jejž nemá vláda pod kontrolou. V Podněstří dlí ruská vojenská posádka, Deník The Financial Times cituje moldavského premiéra Dorina Receana, který prohlásil, že Rusko chce ve vzbouřeném regionu rozmístit 10 000 vojáků. Za tímto účelem hodlá prý Moskva dosadit v Moldavsku povolnou vládu, která by zastavila směřování země do evropských struktur. Recean řekl, že Rusko se snaží podkopat moldavskou demokracii.
Nepochybně má pravdu, protože Rusko na destabilizační aktivity nasadilo i uprchlého oligarchu Ilana Šora. Tento miliardář nejenže uměle vyvolává nepokoje proti vládě zvolené v demokratických volbách, nicméně ještě k tomu uplácí voliče a snaží se o manipulaci s hlasy. Princip je jednoduchý, lidé jsou placeni za to, že přijdou na protivládní demonstraci. Ideálním scénářem by pro Kreml bylo opakování z Bulharska, kde pod tlakem demonstrací, které podporovalo Rusko, byla nucena odstoupit prozápadní vláda Kirila Petkova. Šor s podobným schématem nepochybně kalkuluje i v případě Moldavska.
Samozřejmě Rusko jako svou zbraň používá dodávky klíčových surovin. Rusko odřízlo začátkem tohoto roku Moldavsko od plynu pod malichernými záminkami. Paradoxně toto rozhodnutí bylo pro Moskvu kontraproduktivní, protože podpořilo úsilí řady Moldavanů stát se součástí Západu. Mimochodem Rusko zastavilo také Bulharsku dodávky plynu poté, co Sofie odmítla platit za surovinu v rublech.
Těsné referendum
Zmíněné aktivity však nesou alespoň pro Moskvu své ovoce. V loňském referendu o členství v EU se jen těsnou většinou účastníci hlasování vyslovili pro ústavní zakotvení vstupu země do EU. Jinými slovy to znamená, že o jednoznačném směřování přesvědčivé většiny do EU nemůžeme alespoň prozatím hovořit. Tak velká společenská shoda v Moldavsku zkrátka ještě není a otázkou je, zda v dohledné době bude. Moldavsko však kromě Šorových podvratných kroků ohrožuje také možnost silového řešení situace v moskevské režii. Pokud by Rusko nakonec ovládlo Ukrajinu, což vyloučeno není, tak by dalším státem na řadě mohlo být právě Moldavsko.
Rusko by nepochybně získalo větší expanzionistickou chuť a „vzpurné“ Moldavsko by mohlo vojensky zpacifikovat a potenciálně sjednotit separatistické Podněstří se zbytkem země pod vládou proruské loutky, stejně jako v Bělorusku. Moldavsko by se tak proměnilo v poslušný ruský satelit, který by ztratil atributy svobodného a nezávislého státu.
Nicméně dobrou zprávou pro Moldavsko nepochybně je, že její prezident a vláda se na hlavním cíli, totiž stát se plnoprávným členem EU, shodují. Prezidentka Maia Sanduová je v úřadu od roku 2025, prozápadní Recean, který je zastáncem těsnější spolupráce s evropskými strukturami, od roku 2023. Moldavsko již s EU spolupracuje a mimo jiné dostává finanční prostředky k boji s hybridními hrozbami z Ruska. PAS, kterou Sanduová založila, se musí popasovat s řadou aktuálních problémů, mimo jiné příchodem více než milionu válečných uprchlíků. Samostatnou kapitolou je moldavské hospodářství. Ekonomika podle Institutu Tonyho Blaira pro globální změny (TBI) vstoupila do technické recese, veřejné služby vzrostly o 20-40% v důsledku odříznutí země od ruského plynu.
Do západní Evropy je ještě cesta dlouhá
O jistotě v podobě budoucího přičlenění Moldavska do EU je však předčasné mluvit. V krajním případě by se mohl opakovat scénář s Gruzií, kdy vládnoucí strana Gruzínský sen pozastavila do konce roku 2028 přístupové rozhovory. TBI uvedl, že v případě Moldavska přetrvávají stále velké nedostatky a nejtěžší přístupové kapitoly teprve čekají. Hovoříme především o nutných reformách, které se týkají soudnictví, korupce a klientelismu, kterým je Moldavsko doslova prorostlé. Bude to navíc vyžadovat ještě vydatnější politickou a finanční podporu západního společenství, ale také důsledný mentální přerod Moldavanů. Přece jen ruský vliv je v této zemi mnoha oblastech stále patrný včetně zřejmých stereotypů. Pokud dojde Kišiněv nakonec zdárně do západních struktur, tak to nepochybně Rusko oslabí a Kreml zaujme vůči Moldavsku krajně nepřátelský postoj.
Nicméně Moskva si musí uvědomit, že již dávno nežijeme ve studenoválečných zahraničněpolitických schématech a původní sféry vlivu dávno neexistují. Moldavsko stejně jako ostatní státy, pokud se chtějí stát členy EU, mají svobodné právo vstupovat do jakých organizací samy chtějí, pokud splní všechny podmínky a náležitosti, a nikdo jim v tom nemůže bránit.
Zdroj: Financial Times, Tony Blair Institute for Global Change
Autor/licence fotografie: Free for use under the Pixabay Content License